PODROBNOSTI K b.k. - Pražské dukáty - 2 dukát - Chrám sv. Víta Au

Chrliče gotických katedrál
Chrlič, gargouille je ozdobný plastický čnějící přepad vody, umístěný typicky pod střechami a na opěrném systému gotických katedrál, aby voda nestékala po stěnách, vyskytuje se též v kašnách, kaskádách ap. Největší chrliče dosahují délky až 2 metry. Voda z chrličů padá až několik metrů od zdi katedrály. Na naší pražské katedrále jich napočítáme 132. První tu vznikly už ve 14. století. Voda do nich se dostává přes opěrné oblouky kanálky, které jsou skryté pod kamennými stříškami.

Podle legendy byl Gargouille drak žijící v 6. století v Seině, který sužoval město Rouen. Svatý Romain jej pomocí kříže zneškodnil s tím, že obyvatelé musejí přestoupit na křesťanskou víru a vystavět kostel. Drak byl pak upálen na hranici, ale hrdlo a hlava, zvyklé na oheň, zůstaly neporušeny a byly umístěny na městskou hradbu. Patrně jako symbol vítězství církve nad pohanskými démony byly gargouilly (a posléze obdobné, často antropozoomorfní, nestvůry) umisťovány na kostely, prvně zřejmě na katedrále v Laonu 1220; katedrála Notre-Dame v Paříži byla gargouilly opatřena až při přestavbě v r. 1225.

Chrliče tak zřejmě měly ochránit katedrály před útoky pekelných mocností. Často znázorňovaly neřesti či temné síly, které se neměly do svatostánku dostat - však podle křesťanské tradice musí démoni uprchnout, spatří-li svůj vlastní obraz.

Chrliče obyvkle představují šklebící se a řvoucí monstra, diví mužové, draci, všelijací kříženci, démoni a jiná havěť. Dělí se na bestiář, v němž lze rozeznat lva, pelikána, fénixe, orla, pštrosa atd., kteří symbolizují Krista, Pannu Marii, sv. Jana Evangelistu nebo církev. Dále na baziliška a oheň chrlící chiméry, draky, salamandry a gryfy. Nakonec na tzv. maskarony, stylizované hlavy mající hluboce vpadlé nebo vytřeštěné oči, šklebící se ústa, visící pysky, rozpláclé nosy a plandající tváře.