Přemyslovci.

Český knížecí rod Přemyslovců , jenž přijetím křesťanství a vyšší jeho kultury se mocně pozvedl vytvořil již v první polovici 10. století veliký stát, založený zřejmě na starých tradicích říše Velkomoravské. V jeho rozsáhlé oblasti, do niž patřilo, jak se zdá, mimo Moravu a Slovensko také Slezsko a Krakovsko, a která se proto na východě stýkala s územím ruským, se vyžívalo také kulturní dědictví říše Velkomoravské, spjaté s nejstaršími tradicemi církevně slovanskými. V neustálených a poměrně primitivních poměrech střední Evropy v raném středověku se tento první velký stát přemyslovský zase brzo rozpadl. Ale dynamičnost Přemyslovců s ním nezanikla. V druhé polovici století 13. a na počátku století 14. se tato stará česká dynastie znovu a ještě intensivněji než v 10. století rozpřahá po velmocenském postavení a snaží se vybudovat na východním okraji říše německé mohutný stát, který by západní Slovany a střední Evropu chránil stejně proti dynamice germánské od západu , jako proti nebezpečí mongolskému od východu. Tentokrát se čeští panovníci mohou již spolehlivěji opřít o oblast vlastního národa, neboť ta je administrativně dobře zvládnutá a kulturně a hospodářsky pokročilá. Vysoký stupeň rozvoje, vyznačující tehdy české země, se obráží i v přínosu, kterým přispívají k rozvoji zemí sousedních. Zvláště české stříbro se stává od polovice 13. století v celé střední Evropě i mimo ni důležitým faktorem hospodářského a kulturního pokroku. Dobývalo se sice stříbro v českých zemích již dříve, ale teprve rozkvět dolů jihlavských a později kutnohorských, o který se zasloužili horníci, povolaní z německých zemí, dal vyniknout přírodnímu bohatství českého státu. Čeští panovníci stříbrným dolům přáli a za jejich moudré ochrany se v Jihlavě a v Kutné Hoře tak bohatě rozvilo hornické právo, že bylo přijímáno za právo platné i za hranicemi. Pražský groš byl první stálá a hodnotná mince v tehdejší střední Evropě a v 14. a 15. století byl oblíbeným platidlem i daleko od českých hranic. Také velmocenský sen posledních Přemyslovců se násilnou smrtí mladičkého Václava III. zase rozplynul, ale důsledky rozmachu, k němuž dal popud, s vymřením dynastie po meči nezmizely. Vnitřní růst českých zemí se zastavit nedal a přechází organicky z doby posledních Přemyslovců do vrcholné doby lucemburské. Teprve kulturní expanse česká v druhé polovici 14. století, která zasáhla a obohatila téměř všechny ostatní národy slovanské, ukazuje pevnost základů, které byly kladeny o sto let dříve.