Pohádkové poklady České
televize

Pat a Mat jsou příběhy dvou neúnavných kutilů. Hlavním rysem jejich příběhů je věčný optimismus a chuť tvořit. Pravda, velmi často poněkud zvláštním způsobem. I když je vše ztracené, nikdy neskládají ruce do klína a nakonec jsou vždy se svým řešením spokojeni. Což nám také dávají najevo známým gestem „…a je to!“ Seriál se začal natáčet v roce 1976 a k dnešnímu dni má 90 epizod.

.

Chaloupka na vršku je název čtrnáctidílného loutkového večerníčku, který natočila Česká televize, Centrum tvorby pro děti a mládež v ANIMĚ a. s. Výtvarnicí a režisérkou je Šárka Váchová – její jméno znají diváci pohádek na dobrou noc z Vánočních koled, na který volně nový seriál navazuje. Někteří si možná pamatují také na večerníčkovský titul s názvem Šibal, kde byla Šárka Váchová autorkou výtvarných návrhů. Ke spolupráci na literárním scénáři Chaloupky na vršku si přizvala Pavla Cmírala.

Každý díl je plný českých lidových písniček, říkadel, přísloví a pranostik. V ději se objevují i krátké pohádky a příběhy (např. o svatém Jiří nebo svatém Václavovi), které dětem vypráví starý Koudelka, dědeček ústředních dětských postav Honzíka a Andulky. Seriál klade důraz na lidovou slovesnost, zaujmou ale i samotné příběhy, líčící skromný, ale idylický život na vesnici, kde je možné se opřít o sousedskou vzájemnost a moudrost starších lidí.

Pozoruhodné jsou loutky, které se blíží realistickému pojetí. Jsou Davidem Filcíkem a Janem Smrčkou výborně a vtipně animované. Autorem hudby je Petr Skoumal. O chaloupce na vršku a životě v ní a ve vsi vypráví Ladislav Mrkvička. Postavičky dětí a obyvatel kolem chaloupky mluví a zpívají Magda Reifová, Dana Syslová, Lenka Krupanská, Claudia Eftimiadu, Hana Dotřelová, Otakar Brousek, Vladimír Kudla, Ondřej Volejník, Vlasta Peterková a Petr Skoumal.

Příběhy včelích medvídků je populární loutkový seriál Večerníčků natočený podle stejnojmenné knihy Jiřího Kahouna. Jeho hlavními postavami jsou občas poněkud neposlušní čmeláčí kluci Čmelda a Brumda, krom nich se tam dále vyskytují další hrdinové převážně z hmyzí říše (čmeláčí maminka, luční koník, Pučmeloud, roháč atd.).

Vypravěče provázejícího příběhem a řadu postav namluvil herec Josef Dvořák, další postavy např. Aťka Janoušková a Pavel Zedníček. Autorem populárních písničkových textů je Zdeněk Svěrák a hudby Petr Skoumal.

Tam kde v noci jasně svítí světlušky,
tam kde za srdce tě berou berušky.
Tam kde vesele si žijou čmeláci,
tam kde brouk si z brouka dělá legraci.
Tam nás dneska večer možná čekají,
pojďte po špičkách a potají…

Tuto oblíbenou písničku Zdeňka Svěráka a Petra Skoumala si vedle dalších krásných melodií pobrukují nejen čmeláčí kluci Brumda a Čmelda ze seriálu Příběhy včelích medvídků, ale hlavně diváci všech věkových skupin. Seriál se stal za léta vysílání v České televizi doslova kultovní záležitostí a vždy se setkává s velkým diváckým ohlasem. Původní náměty Jiřího Kahouna a Jaroslava Vidlaře originálním způsobem zpracoval výtvarník Ivo Houf a režisérka Libuše Koutná.

Kavčí hory je místní název pro jeden ze západních výběžků pražské Pankrácké planiny respektive Pankrácké říční terasy.

Jedná se o prostor, který se nachází na pravém břehu řeky Vltavy prakticky na rozhraní čtvrtí Podolí a Nusle. Místo je všeobecně známo jakožto sídlo někdejší Československé televize, dnes České televize, jež se zde nachází od 60. let 20. století. Větší část zdejšího velkého televizního komplexu se nalézá nahoře na Podolském katastru, jen výrazně menší východní část komplexu se nalézá v místě zvaném „Na Děkance“ (bývala zde děkanská vinice od první zmínky o Nuslích v roce 1088), což je část pražské Pankráce, jež spadá pod čtvrť Nusle (hranice obou městských čtvrtí zde prochází prakticky nádvořím velmi těsně za polokruhovitou televizní stavbou přezdívanou lidově „rohlík“).

Ještě na konci 50. let 20. století bylo toto místo řídce zastavěno jen nízkou zástavbou, nacházely se zde většinou (kromě sportovišť a cvičišť pro psy) pouze zahrádky a různé drobné účelové stavby. Nejvýraznějším objektem zde bývala rasovna, tedy bydliště pražského pohodného (čili antouška neboli rasa), které se nacházelo přibližně v místě dnešního energocentra Československé televize v jihovýchodní části Kavčích hor.

Výrazným rysem architektonického ztvárnění monobloku západní části televizního střediska na Kavčích horách je jeho přiměřenost, projevující se ve způsobu, jakým navazuje na sousední zástavbu. Děje se tak výrazem jeho objektů, zejména ve hmotovém uspořádání a rozměry objektů, zvláště ve vertikálách, i jejich vzájemnými proporcemi. V dálkových pohledech se architektura střediska projevuje velmi příznivě, protože na sebe nijak nestrhává pozornost, ačkoliv jeho společenský význam by k tomu dával plné oprávnění. Silueta těžiště celého monobloku, jímž je blok studií a objekt techniky, vypovídá o době vzniku architektonické koncepce. Studia byla tehdy živým vysíláním propojena s vysílacími (odbavovacími) pracovišti televizní techniky, čemuž odpovídá i architektonické uspořádání, kde z prostoru mezi studii vyrůstá výškový objekt televizní techniky.