Kalendárium 2017 zlato.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Falza 2012 Počet padělků klesl
Většina padělků českých peněz zadržených v České republice byla loni stejně jako v minulých letech jednoduššími falzifikáty, které by lidé při správném zacházení s penězi měli odhalit.

Většina padělků českých peněz zadržených v České republice byla loni stejně jako v minulých letech jednoduššími falzifikáty, které by lidé při správném zacházení s penězi měli odhalit. Zadrženo bylo celkem 3586 padělaných a pozměněných bankovek a mincí české měny, což je o 955 méně než v roce 2011. Návod na kontrolu ochranných prvků platidel nabízí Česká národní banka v řadě materiálů, například v mobilní aplikaci České peníze.

P„Naprostá většina padělků byla i v loňském roce vytvořena méně pokročilými technikami, padělatelé nejčastěji pracovali s inkoustovými tiskárnami a kopírkami. Takové falzifikáty zpravidla nebývají příliš zdařilé, buď nemají žádné ochranné prvky a nebo jsou tyto pouze jednoduše napodobené,“ uvedl člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal, který dohlíží na činnost sekce peněžní a platebního styku. „Pokud budou lidé věnovat bankovkám a jejich ochranným prvkům dostatečnou pozornost, měli by nepravé peníze poznat,“ dodal Lubomír Lízal.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013

Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.

Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.

Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011