Zlaté cihly bez čísla stojí o 19 procent víc než ty číslované !
Novela zákona o DPH změnila klasifikaci uzančních zlatých slitků výrazným způsobem.
Praha - Novela zákona o DPH změnila klasifikaci uzančních zlatých slitků výrazným způsobem.
Již v roce 2004, po vstupu ČR do Evropské unie bylo investiční zlato osvobozeno od DPH a stalo se skutečným a vyhledávaným investičním nástrojem. Díky tomu mohou i fyzické osoby nakupovat zlaté cihly a zlaté mince jako investiční instrument bez nutnosti odvádět z tohoto nákupu jinak obvyklou daň z přidané hodnoty. Ta přitom činí plných devatenáct procent hodnoty investice.
Osvobození od nutnosti odvádět DPH se však netýká všech zlatých předmětů. Zlaté šperky, zlaté nugety nebo zlaté plakety, medaile, plastiky, sošky a další umělecká díla jsou daní dále zatíženy.
Stejně tak mince jejichž ryzost neodpovídá hodnotě stanovené zákonem ( 900 tisícin ) nebo slitky, které nejsou vyrobeny v několika málo certifikovaných rafinériích. Taktéž velmi staré mince ( pocházející z let před r. 1800 AD) na, které se už nahlíží jako na starožitnosti ztrácí v očích investorů tuto atraktivní výhodu.
Nyní po pěti letech přichází český stát s dalším omezením. Zlaté slitky, které se mohou prodávat bez daně musí mít vyraženy vlastní číslo, podobně jako jsou číslem označovány třeba bankovky.
Jaký účel tím český zákonodárce sleduje a kde se inspiroval však zůstává odborníkům nadále nejasné.
Je totiž známým faktem že některé certifikované rafinérie produkují jak číslované tak i nečíslované slitky ve stejné kvalitě, ve stejných technických parametrech a prodávají je ve stejný den za stejnou cenu bez ohledu na to zda slitky mají číslo nebo ne.
Praxe pak přináší řadu otázek na, které nějak chybí odpověď.
Nad vším však zůstává především etický rozměr této novely zákona o DPH. V jaké situaci je dnes investor, který si zvolil a nakoupil slitky firmy a která slitky nečíslovala, místo slitků firmy B, která číslovala ? Nevadí mu nenadálá změna jeho investičního zlata na neinvestiční zlato během jednoho dne ? Nevadí mu změna pravidel "uprostřed hry" ? Možná ano, ale nebyl tázán.
Názor veřejnosti ( laické ani odborné ) na tuto změnu v zákoně o DPH nebyl jejími navrhovateli jak se říká "vykomunikován". Ale ten kdo čte poctivě každý zákon přijatý naší sněmovnou nemůže být překvapený. Bude-li mít letos v Čechách problém se zpětným prodejem těchto nečíslovaných zlatých slitků, může tak učinit bez problémů v sousedních zemích.
Kolonie, kolonie a zase kolonie… (1) Francie
Rozpínavost evropských států patřila od středověku vždy mezi výsady mocností mající přístup k moři.
Mezi tyto velmoci se řadí také Francie, která v první polovině 17. století kolonizovala severní Ameriku z hlediska obchodního, nežli z pohledu strategického. Ve své době to neměli kolonizátoři nikterak jednoduché, protože naráželi na neustávající odpor již dříve usídlených Portugalců a Španělů.
Založením Port Royal a posléze po třech letech také města Quebec, dali podnět k založení kolonie s názvem Nová Francie, která se nacházela u břehu řeky Sv. Vavřince. Založením města Lousiany expandovali kolonisté ve prospěch krále více na západ. Po prohrané tkzvané sedmileté válce s Anglií však Francie o tuto kolonii přišla. V této době se také rozhodla
kolonizovat menší karibské oblasti, které se staly díky africkým otrokům výnosnými. Rokem 1604 se píše počátek kolonizace Francouzské Guyany, která zůstala kolonií do dnešních dob, proto se na tomto území platí evropskou měnou eurem. Francie se také kolonizačně rozvíjela na africkém kontinentu, kde získala značná území, o které postupem času opět přišla. Jednou z mnoha kolonií bych zmínil pohledem na bankovku stát na tomto černém kontinentě zvaný Francouzská Západní Afrika. Tato federace byla původně založena v roce 1895 jako unie Francouzského Súdánu, Pobřeží Slonoviny, Senegalu a Francouzské Guiney. Postupem času se tato federace rozrostla o sousední teritoria Dahomey a Mauretánie.
Po první světové válce bylo odebráno společenstvím národů Německu Francouzské Togo, které se připojilo k Dahomey, ale zachovalo si svou vlastní samosprávu. V průběhu svého trvání Francouzské Západní Afriky docházelo k mnoha reorganizacím, ale centrálně za chod unie odpovídal Dakarský generální guvernér přímo Ministerstvu pro kolonie v Paříži, naproti tomu jednotlivé složky této unie se zodpovídaly pouze Dakarskému gubernátu. V září 1958 proběhlo referendum o budoucnosti tohoto francouzského společenství. Jednotlivé země si zvolili možnost vzniku autonomních republik v rámci společenství, které však nemělo dlouhého trvání.
Jako jediná si v tu chvíli zvolila cestu úplné nezávislosti Guiney.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
ZLATÉ MINCE .CZ